Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dlouhé Stráně

     V osm hodin ráno jsme nastoupily do zájezdového autobusu a jeli jsme přes Červenohorské sedlo. V meste Kouty nad Desnou jsme pak čekali na průvodce, ktery nás pak dirigoval na Dlouhé Stráně.
    Přijeli jsme do komplexu, jež je postaven před dolní nádržy. Tento komplex je třežený všem možném, jakoby by to byla armádní základna. Měla automaticky se otevírací bránu, mnoho kamer, několik dozorcí a také psi. Náš první cíl byl informační centrum, jež byl ve stejném domě jako centrála, ale centrála byla nad námi. Náš průvodce byl pan Gargulák.
    My jsme se teda usedli do sálu, jež měl dost míst pro 100 lidí. Zprva nám vysvětlil jak budeme postupovat při naší exkurzy. Pak nám dával informace o celém objektu, výkonost a další vědecké informace, což budete asi velmi rádi, že vám to sem nedám, poněvadž bych Vás s tím velmi utrápil. Ale jestliže budete chtít takové informace, máme povinni dělat referáty (Kvarta A i Kvarta B) a se souhlasem bude jeden z těch nejlepších referátů na gymjes.cz v kategorii Gymdymas, poněvadž ještě neznáme jméno tohoto časopisu. Až bude jméno časopisu oficiální, bude možná extra pro tento časopis i vytvořen webová stránka.

 VYKLAD

     Horní nádrž leží ve výšce 1 350 m. V břiše komplexu jsou transformátory a turbíny. Jedna turbína má výkon 325 MW, a poněvadž mají dva, má dlouhé stráně celkový výkon 650 MW. Tyto stroje mají dvojí využití. Pracují jako turbíny po den, ale také jako pumpy v noci. Ve dne přes ně poteče voda z horní nádrži do dolní a v noci pumpují vodu z dolní nádrže do horní nádrže.
     Elektřina přichází z atomového reaktoru v Temelínu, přes noc. Aby se celá horní nádrž vyprázdnila, tak se potřebuje sedm hodin. Aby byla voda zase pumpována do horní nádrže potřebují turbíny osm hodin.
    Kromě šachty, kudy teče voda je i šachta kabelová, kde jak název už napovídá, jsou kabely, ale zde je i výtah pro 3 osoby, jež se používá hlavně v zimě, kdy je kopec zasněžen a také se jezdovka neposypává.

   Celý komplex má 29 zaměstnanců, a to hlavně na opravy. Ale, hlavní centrála je v Praze, kde je vše řízeno. Komunikace funguje přes bezdrátové komunikace.

    Aby mohli vystavět dolní nádrž i s valem museli ještě otevřít lom, poněvadž množství země, co byla vydlabána z horní nádrže, nestačilo. Šířka hráze je 305 m a výška 56 m. Horní nádrž je 742 m široká a 30 metrů hluboká.
   Turbíny byly do hory transportovány železnicí a vždy je možno turbíny zase dostat ven. V hale jsou jeřáby pro případné opravy. Ale turbíny se pravidelně kontrolují. Turbíny jsou od firmy Škoda Plzeň.
   Elektřina, která se zde získává, je vedena do 50 km vzdálené rozvodní stanici Krasíkov.

   První vodní kola už existovali před 2000 lety. Tato přečerpávací vodní elektrárna je od skupiny CEŽ, která provozuje v České republice 2 atomové reaktory a ještě několik vodních elektráren.

Existují tři hlavní druhy turbin:
 

· Francisova turbína jež je turbína, která se používá při spádech vody do 90 metrů.

 ·Peltonova turbína jež je turbína, která se používá při spádech vody do 1 800 metrů.

 ·Kaplanova turbína jež je turbína, která se používá při spádech vody do 60 metrů.

   Tyto údaje nám řekl průvodce, ale na wikypedii je kolem 20% vetší uvedený spád.
Francisová turbína je také ta turbína, která je použivaná v největší přečerpávácí vodní elektrárně v Evropě.

   Elektrárny se dělí na tři základní skupiny:

Průtočné – u těchto elektráren teče voda vždy a tudíž dávají do sítě vždy elektřinu.

Akumulační – tyto elektrárny mohou průtok vody zastavit a tudíž voda teče jen někdy, kdykoliv se potřebuje.

Přečerpávací – tyto elektrárny se sami udržují vodu tím, že někdy přečerpávají vodu nahoru a zase někdy jindy voda přes nich teče. Tyto elektrárny nejsou schopny dávat elektřinu vždy, poněvadž se potřebuji elektřina k čerpání. Proto jsou považovány jako baterie pro elektřinu. Drží elektřinu.
 
   70% elektřiny v ČR nabízí CEŽ. Jak už bylo řečeno 2 atomové elektrárny a jedna solární elektrárna v Dukovanech hned vedle Atomového reaktoru. Další vodní elektrárny podél řeky Vltavy: Lipno I; II, Hněvkovice, Korensko, Orlík (největší objem), Kamník, Slapy (u nich je vše potřebné pro vodní elektrárna v hrázi, Vrané (nejstarší hráz)

Na moravě: Dalšice a Mohelnice
Nejvýkonější a nejmladší jsou Dlouhé stráně.

   Elektrárna je postavena na chráněném přírodním území v Jeseníku. Proto je většina stavbu pod horou, aby byla příroda co nejméně dotknutá stavbou. Po pozemku teče řeka Divoká Desná. Budovy, které jsou na povrchu jsou v architektuře podle horských architektů. Elektrárna za hodinu produkuje 109 neboli 1 miliardu kW.
   Dlouhé stráně zvládnou vyprodukovat elektřinu už za 100 vteřin a tak jít na plný výkon. Celkový objem vody ve vodní přečerpávací elektrárně je 3,4 milionů m3. Spojení mezi Horní a Dolní nádrži je 1,5 km dlouhé. Komunikační, větrační a další šachty jsou dohromady 8,5 km dlouhé. Je to taková dálka jako z centra města Jeseník přes objížďku města k nádraží na Pomezí.

   Pro potřebu komplexu na elektřinu je u dolní nádrže speciální generátor, který také čerpá energii z vody.

   Motogenerátor tvoří napětí 22KW, které se pak musí transformátory přeměnit, aby se elektřina dala vůbec posílet přes drát. Elektrická linka je 59 km dlouhá.

   Oba turbýny dohromady tvoří hmotnost 400 tun.

 I odvod vody v tunelech je inteligentně vyřešeno. Vodní přečerpávací elektrárna byla stavěna 18 let, ale 8 let nebylo dost peněz pro dostavbu a tak se počítá, že se stavělo 10 let. Ale všude se uvádí 18 let. V komplexu je dokonce i výzdoba, jež má zlepšit náladu pro pracovníky a pro turisty. Měli jsme štestí, že jsme to mohli v ten den navštívit, poněvadž se tahle elektrárna navštíví velice často. Za den tu mají 6 skupin, a při tom se žádná z nich nesmí setkat.
    Kdyz jsme se dívaly na halu, kde jsou turbíny umístěny, právě nepracovali, což je škoda, poněvadž by bylo dobré slyšet zvuk těch turbín. Hala pro turbíny je 87 m dlouhá a 50 vysoká. Tato hala byla položena nejvíš ze všech hal a vše ostatní bylo pod náma. V hale byly i umělá okna, jež byly podsvícené. Dokonce v hale byly i speciální světla na stropě, které se používají pro opravu na vidění.

     Každá exkurze trvá 2 a půl hodiny. Jako vrchol ukázky šacht nám průvodce dovolil se podívat do větracích štol. Používají se také jako přístupové cesty k turbínám. Do šacht se vleze na výsku 2 linkové autobusy a na sířku stejný počet a to bez nějakých problému, tak že by mohli projíždět.

     Začátek provozu byl v roce 1996. Při zkušebním provozu v roce 1994 ale také hořelo, což se nedá vyčítat, poněvadž to byla zkouška.

    Pak jsme odešli z dolní nádrže a autobusem jsme jeli na horní nádrž. Ta cesta k ní je oplocená proti spádu kamenů, poněvadž to vypadalo, že hora byla zde půlena.


Cvek: Co když z horního nádrže prosákne voda do hory a z vnitřka hory do údolí poteče celá ta voda a zatopí údolí?

Odpověd průvodce: Vše je možné. Proto se hlídá, jestli se hora nějak pohybuje a to každých tří roků.

Horní nádrž

    Obvod horní nádrže je 742 metrů do kola. Oběh normální chůzí trvá půl hodiny. Jestli běžíte 1 500 m v tělocviku, zeptejte se učitele/ku v pátém kole, jaký je váš čas a tím zjistíte, jak rychle byste oběhly tuto nádrž.

Vrátili jsme se autobusem 13:20 do školy, kde jsme měli rozchod.

    Příští den jsem ještě zjistil, že paní prof. Formánková dala stížnost na firmu Heliasport, že průvodce toho velmi málo věděl. Ona tam už byla 20 krát a tak ví víc než on. Před rokem tam měli lepšího průvodce, poněvadž k 1. lednu 2009 se měnila firma od Energotis na Heliasport a tím propustily všechny zaměstnanci i průvodce, co toho věděli více.

Na výletě byli

Filip Procházka, Kuba Slawinský, Reinhold Harnisch

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Přednáška o vodní elektrárně

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář